23. 3. 2010

Tak nevím, nevím...

...jestli nebudu zaživa ukamenován, ale snažím se tu nastínit aspoň zlomek z jedný fakt vopravdu vydařený plesový zábavy.
Kdo by to byl řek, že stačí spojit Českou Kamenici, rybářský ples, 12 kamarádů, nějakou tu sklínku...
...a hned je veselo ;)
ps: no, co by člověk neudělal pro zvýšení návštěvnosti, že;)
pps: ostatně, nějak nám to tu skomírá, ale jaro už je na obzoru, tak snad se to tu trochu rozproudí.

16. 3. 2010

Jeden, dva, nebo spíš...

...rovnou několik světů naráz?
Byli jsme na promítání snímku Nevítaní, o lidech s těžkým zdravotním postižením, v rámci festivalu Jeden svět. Na něj mohl přijít kdokoliv, tedy jakkoliv postižený a to i včetně nevidomých, neb tento festival nezná hranice. Zajímavostí snímku totiž bylo, že byl opatřen komentářem pro nevidoucí a tedy kdo měl zájem z řad vidících, mohl si na vlastní kůži s šátkem na očích vyzkoušet film nevidět, ale pouze slyšet.
No a jak je vidět, my jsme šátek i přesto neměli, čehož jsme záhy tak trošku litovali. Potemnělým sálem totiž pobíhali zuřivě fotící páni fotografové, jež co chvíli mačkali nejen spouště svých fotoaparátů, ale i spouště blesků. Takže po nějaké té chvilce jsme my, spolu s celým oblýskaným sálem měli pocit, že "Nevítaní", jsou právě oni;).

(foto zdroj)

7. 3. 2010

6. 3. 2010

"My čekali jaro, a zatím...

...přišel mráz,
tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,
dva dny a dvě noci stále padal sníh,
náročný to bylo v těch dobách ledových.
Čtyři stupně pod nulou snad byly, vážení,
a vlaky hned pár hodin nabraly zpoždění,
každou chvíli bez proudu a plyn jen skomíral,
a na jízdní řád se radši nikdo nedíval, byl hroznej mráz. " (Lokálka)

4. 3. 2010

Nic člověka v práci nenaladí tak dobře...

...jako šáleček vynikajícího čaje. To je jako všechno?
Ne, ne, kdepak. Ještě je k tomu zapotřebí mít šikovnou kamarádku Alenku, která umí dělat hezké věcičky. Takže díky ní teď ten čaj dostal kromě chuti i něco navíc;)