Trošku to praskalo ve švech, ale...

...nakonec jsme to ustáli. Takže ještě jednou díky, díky, díky všem a za vše. Taková příjemná párty se opakuje jednou za život(?)

No, snad ne;)

Odhalení zahalení aneb...

...máte ještě chuť?
Tak ještě jednou k světluščí kavárně. Z jistých tajných zdojů se mi doneslo pár fotek z kavárny VEDNE. Tahle jedna je asi tak nejvýmluvnější.
Záměrně tím nechci kazit romantickou představu kavárny, kterou si určite každý udělá sám, pokud už ji stačil navštívit. Ti co ji ještě neznají, tak je asi moc nenavnadí a asi si ve skrytu duše řeknou: "co na tý kavárně mají?".
Ale představte si to takhle, teď ji vidíte tak jak ji Metrostav ehm pán bůh svořil, tedy ve své plné nahotě. A až se tam vydáte třeba příští rok, tak najednou zjistíte, že tma a tedy potažmo kavárna samotná umí dělat divy, ba co doslova čaruje. V mysli začne vytvářet všelijaké roztodivné představy i navzdory tomu, že ve dne je skutečnost tak "obyčejná".
Nevěříte? Kdo nevyzkouší, neuvěří... ;)

Už jste byli letos...

...POTMĚ?
Jako každej rok pořádá Světluška kavárnu POTMĚ a protože ji rádi podporujeme, byli jsme i letos popít černočernou kávu, která jako obvykle byla vynikající. Ostatně nechodíme do kavárny jen kvůli kávě, že;) Každopádně vřele doporučujem všem, kteří ještě neokusili kouzlo černé kávy v černočerné tmě.

(jedna milá dobrovolnice a ještě milejší dárkyně;)

(obyčejná nebo neobyčejná krychle?)

Vězeňská strava...

...je prej vyvážená a zdravá;)
To aspoň tvrděj v restauraci Kardamon, kam jsme opět zavítali v rámci objevováni tajů legendy o Kardamonovém králi

(na vysvětlenou info v prvním příspěvku zde).
Tentokrát jsme se ocitli v Zanzibaru, na trhu s otroky. Součástí menu jsou okovy na nohách, díky nimž se apoň na okamžik vcítíte do role nevoloníka. A pro pocit úplnosti (resp. pro pocit méněcennosti) dostanete typické menu otrokářovo.

Pokrm to byl nevšední. Jednak svojí pestrostí a taky svojí vyvážeností a nutriční hodnotou. Jídlo totiž obsahovalo pravé, nefalšované, sušené moučné červy, chutí velmi podobné jemným slaným křupkám. Sami o sobě byli relativně poživatelní a to i po té, co jsem si to u obsluhy ještě pro jistotu ověřoval. Jen Míša se na ně divně tvářila. Nebo se spíš dívala divně na mě?;)

(otrocká strava s nefalšovanými červíky)

(okovy)

A ještě takový malý zákusek...

...na úplný závěr ala ukrajina;)

Je jasný, že jsme nebyli celou dobu ani o vodě ani o chlebu.
Takže pro představu tu je malý vzorek jídel, jež jsme okusili.

Krom klasického boršče, vareniků, blinčiků, pelmeňů, různých zákusků a pivních speciálů, jsme taky navštívili "klasickou" českou restauraci Staromák. A světe div se, jídlo bylo na místní poměry opravdu výborný.

Takže hurá do Kyjeva na "pravé" vepřo-knedlo-zelo, řezanoje pivo Mušketýr a panák Becherovky;)

Fotochuťovky: Ukrajinské debužírování

(jídelní lístek restaurace Staromák)

Kyjev podruhé...

...a naposled? Kruh se uzavřel a my jsme se vrátili ze všech výletů zase zpět do velkého města. Bylo třeba ještě projít zákoutí a místa, jež jsme v prvních dnech nestihli.

Určitě velký zážitek byla návštěva ostrova, tzv. Hydroparku (Гідропарк). Jedná se o poměrně velkou posilovnu pod širým nebem. Výběr náčiní byl opravdu pestrý. Jen jsem stále hledal cedulku "Na vlastní nebezpečí";).

Dalším zajímavým místem byl areál Kievsko-Pečerské lávry. Zkrátka užili jsme si poslední dny v Kyjevě do sytosti a to doslova, neb jsme okusili další místní speciality. V některých restauracích byly opravdu vynikající.

Takže co dodat na závěr? Pavel byl tak nadšený, že se patrně vydá do Kyjeva ještě letos. Nu a my si ty vzpomínky a zážitky pěkně zafixujeme;)

Fotogalerie:

Kyjev podruhé (Kuba)

Kyjev - druhá část (Čábra)

(foto Čábra)

"Poznávací výlet" do města duchů...

...aneb Černobylské memento.

úryvek z knihy Modlitba za Černobyl
(Světlana Aleksijevičová, nakl. Doplněk 2002)

Do našeho města přivezli uměleckou výstavu. Obrazy o Černobylu… Lesem běží hříbě, ale má jen nohy, je jich osm či deset, telátko s třemi hlavami, v králíkárně jsou holí králíci, jako z plastelíny… Lidi se procházejí loukou ve skafandrech… Stromy jsou vyšší než kostel a květiny jsou jako stromy… Nedívala jsem se do konce. Došla jsem k obrazu, na kterém chlapec natahuje ruce, možná k pampelišce, možná ke slunci, a ten chlapec má místo nosu… chobot.

Chtělo se mi plakat a křičet: Takové výstavy nepotřebujeme! Nevozte je k nám! Stejně kolem nás všichni mluví jen o smrti. O mutantech. Nechci !!!…

První den byli na výstavě lidi, přišli, ale pak už tam nepáchl jediný člověk. V Moskvě a Petěrburku, jak psali v novinách, na ni chodili houfně. U nás byl prázdný sál.

Byla jsem v Rakousku na léčení, tam jsou lidi, co si mohou takovou fotografii pověsit u sebe doma. Chlapec s chobotem… A každý den se na něj dívat, aby nezapomněli na ty, kterým je zle. Ale když žijeme tady… Uprostřed všeho… Raději si pověsím ve svém pokoji krásnou krajinku… Nechci přemýšlet o smrti…

Fotogalerie:
Černobylské memento (Kuba)
Černobyl (Čábra)

(foto Kuba)

Najít bazarské kořeny...

...po 60ti letech není žádná hračka. Nicméně na začátku naší cesty to byl hlavní cíl, proč se na Ukrajinu vydat. Takže úkol zněl jasně: "Najít!".

Do hledání jsme se pustili v bazarské oblasti, cca 80 km západně od Kyjeva. Středobodem zájmu byla vesnička Karpylivka, rodiště babiček M+P a její blízké okolí. Od babiček jsme dostali seznam jmen a indícií, jež nás měly navést na správné místo. Nakonec jsme jejich rodiště našli, jejich Karpylivku, zapadlou, téměř zaoranou, téměř rozpadlou. Nicméně ještě "hrdě" stojící.

Ostatně bylo vidět, že dějiny se tu nesmazatelně přehnaly jako buldozér a to hned ve dvou velkých vlnách. Tou první byla komunistická znárodňovací politika a tou druhou černobylská havárie 86´ (Karpylivka leží ve II. zamořené zóně - cca 50km od Černobylu). Tyto okolnosti doslova vyvrátili ze země plno místních kořenů a násilně zpřevrátily osudy mnoha místních starousedlíků.

V posledním desetiletí se sem však lidé vrací, do svých původních stavení, domovů a život tu pozvolna opět ožívá. Co zde ale stále přetrvává a zůstane patrně "na věky", je paměť místních. Díky ní se nám podařilo najít pár střípků z dob, kdy zde žili obě babičky.

Pan učitel (ten pán úplně vlevo) nás zavedl za nejstarší zde žijící bábuškou, paní Ninou, ještě částečně hovořící česky. Setkání s místními byl tak opravdu neopakovatelný zážitek a ač místní lidé žijí ve velké chudobě, byli velice vřelí a pohostinní.

A jak to tedy v té zapadlé Karpylivce vypadá? Mrkněte do galerií:

Bazarské kořeny (Kuba)

Bazar (Čábra)

(foto Čábra)

Kyjevské první doteky...

...byly zvláštní a zprvu rozpačité. Nejdřív ucítíte takový divný závan v luftě a pak jste vystaveni podivným pohledům místních, kteří moc dobře vědí, že VY nejste místní.

Město jako takové má velmi dobře našlápnuto ke standartu evropských měst, nicméně je toho plno, co se bude muset ještě změnit, opravit a vylepšit. Zkrátka měl jsem pocit, že jsem se vrátil do doby před 20-ti lety.

Nicméně pokud se člověk zadívá na místní kolorit s lehce přimhouřenýma očima, záhy objeví skrytou krásu města. Jde o to se jen pozorně dívat a vnímat drobné detaily. Každopádně určitě stojí za to se do téhle lokality vypravit, litovat nebudete.

ps: na Pavlových portrétovkách je krásně vidět ta ukrytá krása, jež se zračí v očích místních. U starších je to spíš stesk a u mladších je to kapka naděje.

Fotogalerie:

Kyjev poprvé (Kuba)

Kyjev - první část (Čábra)

(foto Kuba)