...a zní to až neuvěřitelně, že už máme po 6-ti nedělí, že? Nu, s tím 6-ti nedělím tak trošku souvisí i to (aniž bych se chtěl vymlouvat;)), že jsem se regulérně nakazil 6-ti nic-neděláním a tak jsem vás nechtěně ochudil o nějaké ty nezapomenutelné momentky s Terkou, ale i Bárou.
Paradoxně se tak všechno otočilo o 180° oproti období, kdy se narodila Bára. To byla fůra fotek, energie a tak vůbec. A už tohle zní tak trošku záhadně a málo uvěřitelně, což?;) Zkrátka bylo toho chvílema tolik, že jsem byl vysloveně žádán (...raději nebudu nikoho jmenovat, že;)), abych už přestal s tím focením a ať si užiju to co se právě děje a tak dále a tak dále...
To se ale s Terkou změnilo, energie záhadně ubylo. I když si to s oběma holkami pěkně všechno užíváme, je to trošku na úkor toho focení a blogování. Vono, ač se to nezdá, je ta výchova a starání se o ty dvě rampepurdy dost vyčerpávající. Ale jak se říká: "nic netrvá věčně", nebo by aspoň nemělo;) Zkrátka s koncem 6-ti nedělí jsem se rozhodl skoncovat i s lenošením a mělo by se to tu zase začít hemžit cancy a fotečkami, které snad někoho potěší. A když nepotěší, tak aspoň my budeme mít hezkou vzpomínku na (...v duchu V. Chytilové) Hezké chvilky bez záruky;)
Tak se pohodlně usaďte a začneme pěkně od Rudíka. Od Rudíka? Jo, jo, čtete dobře, od Rudíka a od jeho fotky s cca týdenní Terkou, kterou nám nedávno poslal a která se sem prostě hodí. Dodatečně děkujeme za cvaknutí.
...Terkománie začíná;)
