Zažít únik mimo...

...realitu, teda spíš mimo dosah civilizace, tak to je fakt síla a chvílema i docela nadlidskej úkol. Minulý týden jsem se spolu s Liou, Lízou, no prostě Kiou;) vydali mezi indiány. Museli jsme pěkně potichounku, aby jsme je nevyplašili, ale nakonec se nám podařilo mezi ně se nepozorovaně vmísit a že toho bylo k vidění, to byste nevěřily, milé děti;)
Žijou si tam pěkně pospolu, televize, internetu ani signálu nemaje. Jen spolu pěkně klábosí, nebo tvoří nádherný věcičky. Všude vůkol ticho, příroda a řvoucí les. No prostě totální odříznutí od všech těch zbytečností, kterejma se každej den obklopujeme a bez kterejch údajně nemůžeme bejt. No, zní to možná trošku přehnaně, ale něco na tom je. Najednou si člověk uvědomuje, kde se ten všechen čas ztrácí a proč ho není nikdy dost. Tam ho bylo chvílema až příliš, že člověk nevěděl co si s ním počít. Takže, né že bych se těd rozběhnul do lesa a objímal se se stromama, ale říkám si, že občas stojí za to, to prostě všechno VYPNOUT...
...CVAK;)

ps: indiáni sice unikli civilizaci, ale civilizace si je uniknout nenechala. Takže, když číhnete na www.mapy.cz, do vyhledávače zadáte 49°12'56.553"N, 13°23'40.405"E a přepnete si zobrazení mapy na fotomapu, tak se vám zjeví indiánské tajemství. no fakt, nekecám. Holt schovávačka není žádná hračka;)

pps: a ještě na závěr pár fotek ze života našich indiánů v GALERII

Takžééé, připravte se ke...

...startůůů, pozóóór, téééď a ahóóóóóóójjjj.
Zavelel Pavel, duší i fešným dresem velký a zkušený vodák a my jsme vyrazili do víru volejnaté Sázavy spolu s ním. Pravda, od té doby, co jsme ji sjížděli, něco málo vody uteklo, ale zážitky zůstávaj.
Míša vodou a vodáckým životem neposkvrněná si měla možnost poprvé vyzkoušet a na vlastní kůži ověřit, co všechno se v roli háčka dá na přídi kánoe zažít. Vyráželi jsme z Čerčan směrem k Týnci n.S. ve složení Pavel+Šnajdy, já+Myšpulína a kámoš Šnajdy+kamoška tenerifanka. Lodě z Bisportu, na obloze azuro, prostě parádička.
Po celou dobu jsme téměř nezavadili o kámen. Jen nás sem tam překvapil menší jez, jež jsme celkem bez úhony zvládli všichni. Nakonec největší ztrátou z celýho našeho jednodenního putování byla rozbitá lahev vína, chladící se v řece a tažená za Pavlovou zádí. Poté co zavadila o kamenité dno, splynula s řekou, než bys řekl švec.
Takže jak už jsem psal, vše se povedlo a dokonce i Míša si žádá další porci vodáckých zážitků, takže pokud počasí ještě dovolí, pofrčíme spodní část Sázavy, tedy směr Pikovice. Nemá chuť se někdo přidat?
ps: a tady je ještě odkaz na pěkné Pavlovy portrétovky

Na obzoru vidno není...

...to co na dně vidno bylo. To byste fakt nevěřili, kolik ryb se tam prohánělo a nebylo jich vůbec málo a že to byli pěkní macci. Škoda jen, že jsme nepřišli na to, co to bylo za druh. Někdo tvrdil kapr, jiný candát, ale proč se o tom hádat, že? No ale mít prut, tak máme vyděláno o vánocích;)
Sobotní relax ve znamení Pardubic a okolí byl však další povedenou sešlostí. Jestlipak si ještě někdo vzpomene na našu svatbu a dva pardubičáky, Davida a Jitku? Ale to zbytečně odbíhám, takže zpátky na přehradu a to přímo Sečskou. Já už tu na kole s kamarády byl, takže pro mě to nebyla taková novina, ale o to víc jsem si užíval, jak si to "poprvé" užívala Míša.
Počasí vyšlo suprově, ještě teď se stříkáme panthenolem a cesta? Taky, prostě jedna báseň. Z kopce, do kopce a zase z kopce, i když pro Mišu to byly hlavně ty kopce;) Každopádně mít ještě v nohách dostatečnou zásobu sil, tak jsme dorazili až do "nedalekých" Nasavrk. Co, Majkle, jestlipak jsi tou dobou byl na chatě?

Aby se nezdálo,...

...že se tu nic neděje, tak aspoň něco malýho na rozjezd.

Ve tři hodiny v noci se žena potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila 19-ti palcový monitor, cédéčka polila lepidlem, bednu počítače vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas do konce života bude věnovat jejich lásce.
...do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny.
;)

Ač jsme byli v...

...muzeu másla, tak rozhodně žádný másla nejsme;)
Víkendový výlet na kole do Máslovic byl fakt výbornej. Míša ve svých výkonech poskočila o další schůdek nahoru, kopce začíná zvládat levou zadní, tedy s přehledem. A to i přesto, že bylo docela vedro, takže brzo budem Míšu horko těžko stíhat;)
Nicmeně, ještě k muzeu. Je sice malé, skoro přehlédnutelné, ale potěší. Zvlášť pobavil podrobný obrázkový návod na to:
"Jak dojit krávu". To jste třeba věděli, že není dobrý přivazovat krávě na ocas kámen, neb hrozí, že vám může při dojení vyrazit zuby?;)

Přitom taková blbost...

...ale něco na tom je. Jen si teď nevzpomínám, co jsem přesně zrovna tou dobou dělal, že by oběd? Nebo už zase práce? Každopadně ve vzduchu něco viselo, to jako jo, ale nevěděl jsem co to bylo. Nebo to bude jen tím, že je dneska pátek?;)

Malá záhada...

...taky záhada. V Blachutce se nám proháněl, světe div se, autobus. No vážně. Nejdřív to vypadalo na zájezd, který jsme si neobjednali, ale nakonec se z toho vyklubalo jen pár zmatenců, kteří si ho spletli s emhádéčkem;)

Prostě taková víkendová...

...prosluněná, ničím nerušená, idylka. V sobotu jsme dali pohodové kolečko směrem ku Staré Boleslavi a pak podél Labe až do Tišice, k ségře těhulíně mé milované. A pak zase zpět.
Výlet se fakt povedl, jen teď trošku svými opálenými pruhy připomínáme pruhované zebry;)
ps: na fotce ještě sušší. Avšak pár okamžiků poté, se po vodní hladině prohnal čluňák motorák rychlosvišťák, což by ještě šlo, nebejt toho, že jsme leželi od vody na vzdálenost čvachtajících se nohou. No a pak to přišlo, nejdřív jedna malá vlnka a pak ta velká, která nás málem spláchla oba. Holt příště raději dále od břehu, totiž od vody;)