Takový schody do nebe,...

...postavit chtěl bych pro Tebe.
Vždyť ty jsi bílá, jako ta víla,
Nemyslíš vůbec na sebe.

Není tu místa pro tebe,
Zkrátka musíš jít do nebe,
abys tam žila a šťastná byla
v ráji, kde jsou jen andělé.

...úúú ááá. Škoda, že neumím zpívat, hned byste to tu měli s hudení kulisou, úúú ááá ;)
No, nechal jsem se pravda trošku unést, ale to jen díky tomu víkendovýmu česání jablek a švestek. V tý výšce člověka najednou začnou napadat takový andělský nápady, že se až diví. Záhy jsem o ně ale přišel, neb po příjezdu domů jsme se vrhli na zavařování, vaření a pečení, až nám z toho oči lezli z důlků. Nemá někdo chuť na povidla, či juice? Vše v bio kvalitě;)

Krize nekrize...

...švanda muší bejt;)

Jak ze žurnálu...

...se tváří kočičák zvaný Ozzy a že je to fakt frája, tak vo tom žádná;). Už o něm sem tam padla řeč, tak aby se vědělo, jak ten fešák vypadá, tak ho tady máte v celý svý kráse. Žije v okolí Teplic a Bořislavi, kde má svůj pelíšek a taky harém, no a taky páníčka a paničku. I když občas si říkám, že pánem je spíš on sám;)

Od všeho kousek aneb...

...co se nám za ty dva týdny dovolený urodilo.
Víc v galerii...

Friendly for bike aneb...

...pojďte taky zažít Prahu jinak, resp. ulici vinohradskou. V neděli se promění v korzo a nepotkáte tam ani jedno jezdící auto, no, možná i stojící. Zkrátka program vypadá velmi lákavě a myslím si, že stojí za to přijít už jen z důvodu podpory cyklistů a cyklistiky v Praze. A to není málo. Kolo není podmínkou.
A pokud vážně dorazíte, tak se tam asi potkáme;)
Víc info zde: program dne

Nevídané, neslýchané...

...prostě těžko uvěřitelné, ale stalo se. Už jsem tu psal o cyklostezce podél Labe, jež jsme si s Míšou dali na in-linech před týdnem, ale to jsme dorazili "pouze" do Bad Schandau. Nu a protože se nám cesta zalíbila, tak jsme si řekli, co to zkusit ještě dál, třeba až do těch Drážďan? Ostatně na netu jsme našli jednoho borce, co to dal na bruslích, tak proč to nezkusit na kole, že. I stalo se a kolem 10-té jsme vyrazili. Páteční dopolední počasí moc naděje na sluncem zalitou cestu nedávalo, ale jak se říká: "kdo se bojí, nesmí do Drážďan", takže jsme nakonec vyjeli. Tak trochu do neznáma (bez mapy), ale hlavně vstříc novým zážitkům.
Žádný velký bloudění se ale nakonec nekonalo, protože téměř celá trasa vedla podél řeky a byla víc než suprová. Nu a i to počasí se nám nakonec začlo zázračně vylepšovat, takže jsme do centra města dorazili se sluncem v zádech a se 70-ti kilometry na tacháčku. A aby to byly Drážďany se vším všudy, co k nim patří, první naše zastávka, obědová, byla u kebabu. Ostatně hlad jsme měli, takže nebylo co řešit. Ani ty vafle, který jsme si dali hned potom a který nám vlily do žil novou energii, jež jsme na zpáteční cestě potřebovali jako sůl, totiž jako cukr;). Na extra velký prohlížení města moc času nebylo, však jej díky vánočním nákupům známe jak svý boty a tak jsme poměrně brzo zamířili zpět, směr Děčín. V záloze a pro všechny případy jsme měli cestu vlakem, ale nakonec jsme jeli, vlak-nevlak.
Cesta zpět byla kupodivu o něco svižnější. Pravda, trošku nás tlačil čas, takže asi i díky tomu jsme jeli kratší dobu. Nicméně dorazili jsme za tmy kolem 22-té hodiny, již notně znavení.
A co ještě na závěr? Nezbývá, než vzdát hold Míšinýmu výkonu a budem se těšit na další výšlap, tentokráte okořeněný pořádnými kopci, což?;)

Jako pohled z onoho...

...světa trošku působilo tohle toaletní okénko, z něhož bylo za ranního rozbřesku krásně vidět na idylické lázeňské městečko Libverda. Dovolená se nám začla krátit a tak, aby jsme zvládli návrat a přechod na náročný pracovní tempo, zajeli jsme si na pár dní do lázní. Užít si nefalšovaný relax, pár omlazovacích procedur a hlavně obhlídnout okolí. Díky Míše jsem se podíval k Bílému potoku, v jehož těsné blízkosti býval tábor, kam jezdívala "za mlada";). No, býval, on tam ještě pořád je a podle Míšiných slov:"tady se teda vůbec nic nezměnilo", ještě asi nějaký čas bude. Fotky z tábora se ještě objeví. To aby si mohla trošku zavzpomínat i Šnajdy...
ps: odkaz na stránky tábora jsou zde

Když do Plzně, tak...

...na plzeň, když na hodně piva, tak na Pilsner Fest. No a když se má trhnout pivní rekord v počtu naráz vypitých piv, při společným přípitku, tak musí přispět každej, bez vyjímky;)
Rekord nakonec nevyšel, ale Plzeň i plzeň jsme si vychutnali.
Pravda, páteční noc nám překazila blížící se vichřice, takže skvěle rozjetej koncert byl zrušenej. Nakonec jsme ale byli v Pohodě a vyrazili jsme do víru nočně zahalenýho města, takže ani vlastně nevíme, jestli vůbec nějaká byla;)
A na závěr, v sobotu, jsme byli v plzeňským podzemí, což vřele doporučujem, neb tak klikatý propletenec chodeb, podzemních vývařoven a podzemních hospod ze 13-týho století, jsme ještě neviděli. Takže jak říkám, Plzeň až na dno a do dna;)

Děčínskem křížem krážem aneb...

...na kolečkách v lajně až do Bad Schandau. Už jsme dostali tolik tipů na děčínskou cyklostezku vedoucí k Drážďanům, že jsme se nakonec rozhodli vyrazit trošku netradičně a to na bruslích. Tedy né že by jsme po cestě nepotkali žádný bruslaře, ale oproti cyklistům jich bylo o poznání míň. Cesta z Dolního Žlebu byla luxusní, teda až na pár zákeřnejch přejezdů lávek a několik strmějších úseků. Nu a při zpáteční cestě, jako takový bonbónek, jsme měli v záloze Hřenskou návštěvu a jídlo v jednom. Ve světoznámým hotelu Labe u Stárků, jsme si dali véču. Ostatně, Tomáš se musel pěkně votáčet, aby jsme se cítili fakt spokojeně;)

Aby výlet v okolí Děčína...

...byl výletem s velkým V, nesmí při něm chybět loď nebo aspoň malá lodička. Teď vůbec nemám na mysli malou lodičku, podobné té na etiketě jisté nejmenované lahve;), ale spíš pořádný parník nebo lodičku s bidlem a bidelníkem. Takže každý správný děčíňák už asi tuší, kam jsme vyrazili. Tedy směrem na Česko-Saské Švýcarsko, kde je zajímavostí nepočítaně.
Na Pravčárnu, u Hřenska, jsme vyrazili loďmo společně s Hozy a její maminkou. Cesta ubíhala parníkovým tempem, takže bylo dost času pořádně si prohlídnout pravý a levý břeh a pro jistotu ještě jednou, pravý a levý břeh;), nu a taky si příjemně popovídat. V Hřensku jsme se vylodili a vyrazili pěšmo za skoro sedmým divem světa (kdo by snad nevěděl oč jde, vic info je zde).
Od tama jsme už vyrazili sami, aby jsme výlet završili na lodičkách v soutěskách, tak trochu už tradičních.
A proč tradičních? Tuhle cestu jsme spolu s Míšou už totiž jednou absolvovali. Vlastně to byl náš první společný výlet po děčínsku. Takže, že by tohle bylo takové malé výročí?;)

Na to jak je Samča...

...malá, uveze toho poměrně dost. Ostatně teď se o tOM, přesvědčil i Tom;)
Kamarádi z Bohnic se nám... nebo to napíšu radši takhle ...naši kamarádi, co bydleli po nás v Bohnicích, se museli odstěhovat. Jistý pan. Z., jež nám kdysi garsonku pronajímal a plánoval, že u něj můžeme pobýt max 2 až 3 roky, ji pak po našem odchodu do Blachutovky, s velkou radostí pronajal. A tak se místo nás stěhovali další solidní zájemci, Alen s Tomem. Nu a protože mu teď došla trpělivost;), asi po 7-mi letech, tak ji museli dobrovolně, chca nechca, opustit.
Sami jsme pak s napětím sledovali, jak se jim zadaří v týhle "divný" době, najít podobný bydlení. Nakonec se podařilo objevit pěkný byteček nedaleko Aera a my se můžeme těšit na další kolaudaci?;)

Že by nirvana, nebo...

...něco podobnýho? Prostě tohle se nedalo nepublikovat, no ne?;-)
To že si Rudík opravdu užil svou kýženou odměnu, již zmiňovaný pohár, tak vo tom žádná. A protože U Myšáka nejsou zrovna malé porce, bylo třeba se s ní trošku poprat. Ale jak je vidět, zadařilo se. Jen jsme do poslední minuty mírně trnuli strachem, jestli se nakonec z jeho úst nevyloudí sladké:" Ještě !" ;)

Kdo by si myslel...

..., že je po nášupu, je na omylu. A kdo by si myslel, že ulítáme na cukrárně U Myšáka, tak se nemýlí;). Tohle ale byla speciální příležitost, kdy jsme mohli vyplnit dohodnutou sázku, neb Rudík měl u nás slíbený pohár. Pravda, mohlo to být obráceně, kdyby Pája...
...no, prostě příště si asi dáme větší pozor ;-)

Tak a teď bude...

...menší nášup. První na řadě jsou pěkně vyhladovělí hrošíci. Nedávno jsme je byli očíhnout v zoo (s Rudíkama) a fakt si dávali pěkně do nosu (hrošíci;), teda spíš do tlamičky ;-p
Na tak velký tlustokožce měli jen ovoce a zeleninu, takže žádný maso. To je asi i jeden z důvodů, proč jsou hroši nejoblíbenější Míšiný zvířátka. Takže vivat hippo vegetarian ;)