Nevídané, neslýchané...

...prostě těžko uvěřitelné, ale stalo se. Už jsem tu psal o cyklostezce podél Labe, jež jsme si s Míšou dali na in-linech před týdnem, ale to jsme dorazili "pouze" do Bad Schandau. Nu a protože se nám cesta zalíbila, tak jsme si řekli, co to zkusit ještě dál, třeba až do těch Drážďan? Ostatně na netu jsme našli jednoho borce, co to dal na bruslích, tak proč to nezkusit na kole, že. I stalo se a kolem 10-té jsme vyrazili. Páteční dopolední počasí moc naděje na sluncem zalitou cestu nedávalo, ale jak se říká: "kdo se bojí, nesmí do Drážďan", takže jsme nakonec vyjeli. Tak trochu do neznáma (bez mapy), ale hlavně vstříc novým zážitkům.
Žádný velký bloudění se ale nakonec nekonalo, protože téměř celá trasa vedla podél řeky a byla víc než suprová. Nu a i to počasí se nám nakonec začlo zázračně vylepšovat, takže jsme do centra města dorazili se sluncem v zádech a se 70-ti kilometry na tacháčku. A aby to byly Drážďany se vším všudy, co k nim patří, první naše zastávka, obědová, byla u kebabu. Ostatně hlad jsme měli, takže nebylo co řešit. Ani ty vafle, který jsme si dali hned potom a který nám vlily do žil novou energii, jež jsme na zpáteční cestě potřebovali jako sůl, totiž jako cukr;). Na extra velký prohlížení města moc času nebylo, však jej díky vánočním nákupům známe jak svý boty a tak jsme poměrně brzo zamířili zpět, směr Děčín. V záloze a pro všechny případy jsme měli cestu vlakem, ale nakonec jsme jeli, vlak-nevlak.
Cesta zpět byla kupodivu o něco svižnější. Pravda, trošku nás tlačil čas, takže asi i díky tomu jsme jeli kratší dobu. Nicméně dorazili jsme za tmy kolem 22-té hodiny, již notně znavení.
A co ještě na závěr? Nezbývá, než vzdát hold Míšinýmu výkonu a budem se těšit na další výšlap, tentokráte okořeněný pořádnými kopci, což?;)