11. 1. 2011

Kdo si playe, ...

...tak ten nezlobí? No, nevím jestli je to úplně pravda. Každopádně po návštěvě výstavy Petra Nikla - PLAY (v Mánesu), si nemůžete bejt jistý ničím. ;)
Předem upozorňuju, že je to návštěva na vlastní nebezpečí. Zprvu jsme měli takovou povrchní představu o výstavě, ale až když jsme se prodrali vchodovými dveřmi, v obležení dětí, kočárků, rodičů a zvědavě vyhlížejících kolemjdoucích, otevřel se před náma neskutečnej svět všeho možnýho, že se to snad ani nedá všechno popsat. 
Na první pohled to působí jak skladiště zbytků a odřezků. Do toho všeho se odevšad ozývají všemožný zvuky, pazvuky a směsice dětskýho smíchu a šrumce najednou. A aby těch smyslů bylo dost, tak ještě tam něco visí ve vzduchu, ale není to žádnej smrádek ani nic nechutnýho. Spíš je to takovej závan neskutečný fantazie a radosti z tý vší volnosti. Z volnosti dělat cokoliv s čímkoliv a kdekoliv.
Takhle na pár řádcích se to nedá fakt jednoduše zprostředkovat, takže kdo má chuť, určitě se stavte. Nicméně Niklovi se v tom našem současným světě plným internetu, televize, pc her, prostě v tý děsný záplavě všeho skutečnýho, podařilo něco neskutečnýho. Dokázal vtáhnout do svýho světa všechny děti a nemálo rodičů a všichni mu to doslova sežrali s navijákem;)
ps: i když není divu, protože kdo Nikla zná, tak mi dá za pravdu, že je to takový velký dítě
ppps: ještě bonbónek na závěr, výstavu si můžete prohlížet (prostřednitvím netu), díky kameře umístěné v samém středu sálu. Což je takový velký balón ovládaný na dálku pomocí vrtulky. Zkrátka to nemá chybu;)

Žádné komentáře: