...vlastně nejde o nic jinýho, než o velký buben.
Jenže, není buben jako buben, zvlášť když se jich sejde několik naráz. A nejsou bubenící jako bubeníci, zvlášť když to jsou praví japončíci. A není bubnování jako bubnování, protože co ti týpci předváděli, tak to bylo fakt neskutečný.
Takže když se spojí dohromady buben, japonec, tradice, souhra, přesnost taktu a neskutečná chuť do toho všeho bušit celý dvě hodiny, tak z toho všeho nakonec vzejde něco nevšedně zajímavýho a nabitýho neuvěřitelnou energií. A to doslova, protože chvílema se Kongresák třásl v základech a že to vydržel, tak to byl taky zázrak;).
ps: ještě jedna zajímavost na závěr. Bubeníci prý hrají na buben (ten velký uprostřed), jež je vyrobený z největšího, více jak 400let starého dubu, fíííhááá;)
Žádné komentáře:
Okomentovat