...akcema se doslova roztrhnul pytel;) Na konci dubna jsme si dali sraz se střední a že se to fakt povedlo na jedničku s hvězdičkou, tak to asi né každej čekal. Třeba těch pár maličkostí, co se za ten krátkej den událo.
Už po cestě, v autobuse, jsem potkal Mikuldu. Na první pohled jsem ho nepoznal, ale prozradil se významným mrkáním a svojí nezaměnitelnou postavou, prostě Dlouhý Bidlo;).
Po cestě kecáme, míříme ke škole (Na Třebešíně) a zastavuje nás jedna cizí paní a ptá se, jestli náhodou nejdeme do školy. No a my že teda jo. Už jsme se chtěli rozloučit a paní se zase ptá: "A nejdete na třídní sraz?". A my: "No, jdeme". A to už začalo bejt divný. Takže se pro změnu ptáme my: "A proč se ptáte?". A paní na to: "Já si vás totiž pamatuju, já vás znám". Šátrám v paměti, lovím její obličej ve vzpomínkách a najednou to naskočilo, paní šatnářka? Abych neurazil, nasazuju obličej s otazníkem a "střílím" od boku, radši vyšší šarži: "Vy jste paní vedoucí z jídelny?". A paní šatnářka se usmívá;) Neuvěřitelný, říkám si v duchu. Nakonec po tolika letech zjistíte, že si na vás nejvíc pamatuje nenápadná paní, na kterou si člověk za tu celou dobu ani nevzpomněl.
No a škola, klasika. Slejzáme se jak švábi na pivo a jdem obhlídnout co se urodilo novýho a nebo co naopak zůstalo na svým místě, v nezměněný podobě. Ve zkratce řečeno, škola je témeř stejná, jen je teď víc nadupaná počítačema.
A na závěr sraz na Půdě (restaurace). Doráží ti co se ozvali (až na pár vyjímek), včetně pana profesora Bártla. Chvilku se oťukáváme, ale nakonec je pohoda a já si říkám: "Neviděli jsme se naposledy včera?". Jako by vůbec nic nikam neuteklo;)
(od maturáku 95´ - až do teď)
Žádné komentáře:
Okomentovat