Když jsou to jen Techtle,...

...tak to ještě nemusí moc znamenat. Ale když se do toho zamíchaj i Mechtle, tak to už začíná bejt hóóódně vááážný;).

Náhoda tomu chtěla, že jsme byli o víkendu v kině...

...no dobrá, když to teď utnu, tak to bude znít jako plochá historka okresního formátu, alééé...

...ono to kino bylo Bio Oko a aby té náhody nebylo málo, bylo to zrovna teď, tedy v lednu. Mno a když se tohle všechno spojí dohromady a vrátíme se v čase o 9 let zpátky, tak se z toho rázem vyklube naše první seznámení. 

Tož, ale že to letí, což?;)

(...se vrací na místo činu)

Jako když chcete nahlídnout...

...pod pokličku, co se děje v kotlíku, můžete něco podobného zažít i na speciálním skeneru (ultrazvuku). Tak jako se připravuje kulinářský zázrak, dějou se v bříšku maminek podobné zázraky. A protože je člověk tvor zvídavý a vynalézavý a neb my máme (MY jako lidé, to jen aby jste k nám na ten skener nezačli houfně chodit, že;)) k dispozici 4D skener, díky němuž můžete vidět ten malý zázrak pěkně zblízka.

Pravda ale je, že to nebylo zas až tak jednoduchý. Nejdřív se Barborka schovávala za placentou, neb patrně teď v bříškosvětě frčí hra "před placentou, za placentou...". Ale po pár minutách, co se Míša vyskotačila na schodech, byla placenta fuč a mohli jsme pokračovat dál v prohlížení. Jenže, ono takovéto zvědavé nahlížení do "oken", nemá v lásce asi nikdo, takže Barborka to celé naše snažení dál bojkotovala, jak se patří po svém. Takže tu si strčila ručičku na oko, tam přistrčila mistrně i nožičku. Neopomněla taky vyzkoušet všechny možné varianty pohybu, včetně převalování, obracení a mrskání se. Mno, ale kdo si počká, ten se dočká, takže nakonec jsme odcházeli spokojení s DVD-éčkem a vytištěným snímkem.

ps: na snímku Barborka buď spí a nebo o něčem hluboce přemýšlí, to je jasný. Ale co asi dělá Míša? Tak to vážně netuším;)

(...jako by si z oka vypadly)

Sakrblééé, nějak se to tu...

...zaseklo. Teda né že bych si jako chtěl stěžovat, že. Třeba na nedostatek času a tak podobně. Každopádně bude třeba to tu trošku rozhýbat. Víkend se pomalu, ale jistě, blíží a já něco cejtím v kostech...

...a to bude fakt maso;)

(Red Meat po česky, ale aj po slovesky;))

Ladovská zima, za okny...

...je a srdce jímá, bílá nostalgie.

Ladovská zima, děti a sáně a já jdu s nima, do chrámu Páně.

(Jaromír Nohavica, Ladovská zima)

ps: ...letos ani vločka, témeř jaro. Ale jak se říká: "kdo si počká, ten se dočká";)

(...přiletí či nepřiletí?;)))

Je lepší žít psí život s člověkem nebo...

...člověčí se psem?;) 

Fakt vážně nevim. Nejdřív blázinec a shon, prostě lovíš dárky kde se dá a doslova aportuješ až do roztrhaní těla. Pak svátek, vánoce a na chvilku je klid a čas se jít vyvenčit. Celý to nakonec zakončíš bujarým novoročním veselím, no prostě psina. Mno a od pondělka opět do roboty s tím, že na konci tejdne si utahanej jako pes a na víkend se těšíš jako malej ratlík. A to hlavně proto, aby sis aspoň na pár dnů odfrknul, zalezl si do pelíšku a měl chvíli ťapky v klidu. Teda aspoň do tý doby, než zazvoní pondělní budík, haf;) 

ps: ...v příštím životě chci bejt pes, aspoň na zkoušku;)

(unavený čtyřnožec Dobby (Pilecký);))

Vzpomínky se maj živit...

...i o vánocích aneb sorry, ale tomu se vážně nedalo ubránit;). 

Prostě si kráčíte noční Prahou, míříte si to někam do klasický čajovny, na kávičku, čajíček a nějaký to pokecáníčko. Jdete, jdete a najednou míjíte nijak extra výraznou, ale kdesi v podvědomí čímsi povědomou a hluboko v mysli velmi dobře založenou vzpomínku, ehm výlohu. Jen tak let-mo zavadíte oč-kem, nicméně po-ma-lu vy-kro-číte dál, vstříc k tomu svýmu čajostánku. Jenže...

...jenže vono se to už v tý hlavě nastartovalo a už to jen tak neskončí. Stáváte se otrokem svých vlastních pastí a pastiček, svých vlastních vzpomínek a představ.

Nejdřív se vrátíte k tý výloze a zíráte skrz ní. Pak se vám zalesknou očka, když za ní objevíte to, po čem najednou z ničeho nic zatoužíte, neb chcete opět zakusit něco, co v sobě ukrývá snad ještě stále stejný a nezaměnitelný kouzlo. Jsou sice svátky v plným proudu, břicho si celej tejden nacpáváte vším možným, ale tohle je úplně jiný kafe. Z nenadání se objeví malinká slinka, slastně polknete, na tváři se objeví úsměv a už jste myslí uvnitř. Tělo myšlenku vzápětí následuje, takže vezmete za kliku, ozve se slastné, až skoro pohádkové, "ci-n-k". Jste zase o nějaký ten krůček blíž k té nádheře. Ukážete na ten pravý, nebo levý? Ale to je jedno, nakonec oba budou ti praví;). Zbývá už jen vyrovnat účty a pak už jen hledáte tichý, nikým nerušený koutek. Se zalíbením na sebe koukáte, prohlížíte si jej zblízka. Nakonec vás uchvátí nejen jeho exteriér, ale i samotný interiér a tak trochu žasnete, že tady ještě něco takovýho v dnešní době existuje. Jste jak v Jiříkově vidění. 

Tak a teď jste už téměř na vrcholu blaha, od něhož vás dělí jen jediné sousto, jediný drobeček. Dokud je v zorném úhlu, nespouštíte ho z očí. První dotek, přivíráte víčka a...

...hmmm, je tam. Vzpomínky proudí sem a tam, tam a sem. To co se na první pohled zdálo být přeludem, se teď stalo skutečností. To prostě nemá chybu, je božský tak jako tenkrát. Mezitím uběhnuvší čas se změnil v nanicovatou tečku a vše se najdenou, jakoby naráz, zastavilo. A pak že kouzla jsou jen v pohádkách;)

ps: ...podle jistý teorie je člověk závislý na dvou hlavních věcech, na jídle a na sexu. Ta samá teorie tvrdí, že priority se mění s časem a ve fázích, který se můžou v jistejch periodách opakovat, až jedna z těch dvou časem vymizí a zbude jen jedna jediná;). 

Když jsme malí, preferujeme jídlo. Když jsme dospělí, je jídlo na druhém místě. Nu a ke stáru se opět pomalu vracíme k jídlu. Tak nevím, nezačíná tenhle příspěvek něco napovídat? Trochu brzo, ne?;)

(nefalšovaná lahůdka v lahůdkách u Zlatého kříže)