Vzpomínky se maj živit...

...i o vánocích aneb sorry, ale tomu se vážně nedalo ubránit;). 

Prostě si kráčíte noční Prahou, míříte si to někam do klasický čajovny, na kávičku, čajíček a nějaký to pokecáníčko. Jdete, jdete a najednou míjíte nijak extra výraznou, ale kdesi v podvědomí čímsi povědomou a hluboko v mysli velmi dobře založenou vzpomínku, ehm výlohu. Jen tak let-mo zavadíte oč-kem, nicméně po-ma-lu vy-kro-číte dál, vstříc k tomu svýmu čajostánku. Jenže...

...jenže vono se to už v tý hlavě nastartovalo a už to jen tak neskončí. Stáváte se otrokem svých vlastních pastí a pastiček, svých vlastních vzpomínek a představ.

Nejdřív se vrátíte k tý výloze a zíráte skrz ní. Pak se vám zalesknou očka, když za ní objevíte to, po čem najednou z ničeho nic zatoužíte, neb chcete opět zakusit něco, co v sobě ukrývá snad ještě stále stejný a nezaměnitelný kouzlo. Jsou sice svátky v plným proudu, břicho si celej tejden nacpáváte vším možným, ale tohle je úplně jiný kafe. Z nenadání se objeví malinká slinka, slastně polknete, na tváři se objeví úsměv a už jste myslí uvnitř. Tělo myšlenku vzápětí následuje, takže vezmete za kliku, ozve se slastné, až skoro pohádkové, "ci-n-k". Jste zase o nějaký ten krůček blíž k té nádheře. Ukážete na ten pravý, nebo levý? Ale to je jedno, nakonec oba budou ti praví;). Zbývá už jen vyrovnat účty a pak už jen hledáte tichý, nikým nerušený koutek. Se zalíbením na sebe koukáte, prohlížíte si jej zblízka. Nakonec vás uchvátí nejen jeho exteriér, ale i samotný interiér a tak trochu žasnete, že tady ještě něco takovýho v dnešní době existuje. Jste jak v Jiříkově vidění. 

Tak a teď jste už téměř na vrcholu blaha, od něhož vás dělí jen jediné sousto, jediný drobeček. Dokud je v zorném úhlu, nespouštíte ho z očí. První dotek, přivíráte víčka a...

...hmmm, je tam. Vzpomínky proudí sem a tam, tam a sem. To co se na první pohled zdálo být přeludem, se teď stalo skutečností. To prostě nemá chybu, je božský tak jako tenkrát. Mezitím uběhnuvší čas se změnil v nanicovatou tečku a vše se najdenou, jakoby naráz, zastavilo. A pak že kouzla jsou jen v pohádkách;)

ps: ...podle jistý teorie je člověk závislý na dvou hlavních věcech, na jídle a na sexu. Ta samá teorie tvrdí, že priority se mění s časem a ve fázích, který se můžou v jistejch periodách opakovat, až jedna z těch dvou časem vymizí a zbude jen jedna jediná;). 

Když jsme malí, preferujeme jídlo. Když jsme dospělí, je jídlo na druhém místě. Nu a ke stáru se opět pomalu vracíme k jídlu. Tak nevím, nezačíná tenhle příspěvek něco napovídat? Trochu brzo, ne?;)

(nefalšovaná lahůdka v lahůdkách u Zlatého kříže)