Nejdřív to byl takovej malej dětskej...

...sen. Ten vystřídala chuť, psát si krátký cancy pro zajímavost a tak nějak si zaznamenávat zážitky v deníkový podobě. No a nakonec se z toho vyklubal tenhle blog. Pravda, teď to tu trošku usnulo, ale nebojte, však ono se to zase probudí;). Každopádně už je to pěkných a kulatých 5 let, co mě tahle malá radost fakt hodně baví. Mno, tak snad to tak zůstane na hodně dlouho;)
ps: díky všem čtenářům, co sem občas ze zvědavosti zabloudí;)
pps: a jen ještě malá drobnost, odkud se vlastně vyloupla ta chuť si psát? už ani nevím, kdo přesně přinesl onu knížku, každopádně někdy krátce po revoluci jsem začal hltat Foglarovy příběhy. S ohledem na moji tehdejší čtenářskou nevášeň (...teď už je to výrazně lepší maminko;)) to byl fakt úctyhodnej výkon. Zkrátka hlavně díky jedný konkrétní knížce (viz. foto nebo wiki info) jsem měl chuť mít něco z Ludvy a něco z Pavla. Každej měl svý přednosti a ty nejlepší z obou, se mi strašně moc libily. Zkrátka ta knížka ve mě probudila chuť bejt jako oni a od tý doby si tu chuť vychutnávám. Pro jistotu podotýkám, že se schizofrenií to nemá nic společnýho;)
ppps: ...nedávno jsem si tu knížku přečetl znova, pro osvěžení paměti a lhal bych, kdybych tvrdil, že ztratila ono kouzlo. Pořád tam ještě je a to je fajn...

...Pavel a Ludva a jejich klukovský dobrodrůžo.