O víkendu jsme se vrátili z hor, z Pece pod Sněžkou a byla to teda sice malá, ale o to víc nádherná mimi-dovolená. Hned druhý den jsme vyrazili z penzionu Marienka do nejbližšího sjezdovkovýho centra s lanovkou na Portášky. Počasí se vážně nabízelo. Původně jsme mířili na velkou dobrotu k Děčínský boudě (...ten Děčín nás tak trošku pronásleduje;)), ale nakonec nás zlákalo počasí, spící Barča a hlavně rozcestník a Míša se svojí zatím nevinnou prosbou "...a co třeba dojít až na Sněžku?". Inu, zkusili jsme vyrazit tím směrem s tím, že se k-d-y-ž-t-a-k vrátíme. Jdeme, jdeme, když tu se z lehce mléčný oblohy vynořil nádhernej výhled. Takže cíl byl jasnej. Ostatně kdo zná Cimrmana ví, že "...ona pověstná polární záře" dělá divy;).
Šlapalo se nádherně. Mě i Báře. I když pravda, Bára se nechala nést v Manduce. A Manduka? Tu nesla Míša;). Ale vážně dobrovolně a ochotně...dokud se před námi neobjevil poslední kopec zmiňovaného vrcholku...no, teda přesněji řečeno vrcholu. Ale protože už jsme nemohli zpět a Báru nešlo jen tak přepásat, pořádně jsme se do toho obuli a nakonec jsme dorazili na onu "vysněnou" zasněženou Sněžku, tedy přesněji na její Poštovní vrcholek ve výšce 1602 m.n.m.
Bára byla celou dobu v pohodě, proti větru a zimě ji chránila máma svým vlastním tělem a několik vrstev oblečení a nakonec i tlustý huňatý svetr. Z dálky tak Míša opět připomínala pana Majera (z Arabely), ale to už je jiná pohádka;).
A jistě se děti ptáte, jak to všechno nakonec dopadlo?;) Dolů nesl Báru taťka, což Báru nikterak nerozhodilo. Malou čáru přes rozpočet nám jen udělala lanovka, přesněji řečeno dvě. Ta ze Sněžky (jež bude fungovat až od jara 2014;)) a pak ta portášovská, která už v 16:30 nefungovala, takže jsme nakonec sjezdovku sjeli improvizovaně po zadnicích. Tak a to je konec, zazvonil zvonec a dobrodružnýmu výletu byl konec;)
ps: pár foteček z výletu, jímž jsme oslavili Bářin 9-tý měsíc.
pps: fotky obsahují ještě pár zajímavostí, ale o těch později;)
...cesta byla zamlžená, místy jasná;)
Žádné komentáře:
Okomentovat