Co se děje u sousedů...

...aneb jak se nám to tu tryskem rozrůstá.
Opět po nějakém tom čase malá připomínka k dění v našem bezprostředním okolí. Domky rostou jak houby po dešti a ještě než stačí dokončit, v pořadí již třetí, věžák u cukrárny, začíná se kopat v zemi a připravuje se půda, či spíše základy, pro čtvrtý věžák E a dům F, které jsou k nám nejblíže.
Sice by se mohlo zdát, že nám to začne vadit, ale my jsme na to šli "od lesa" a naše okna jsou namířeny na pozemky, kde se větší změny dít nebudou, takže nic zásadního se z našeho pohledu neděje. Naopak s novými domy se otevírá brzká naděje, že přibudou propojovací cesty a chodníčky, které nám zkrátí cestu nejen do parku, do večerky, ale i do cukrárny;)
ps: aktuality z projektu www.cakovickypark.cz/cz/ve-vystavbe
pps: jedna z cest, ktera byla vazana na prevod pozemku ING a ktera se pomalu blizi k realizaci, vice info zde: www.cakovice.cz/5397_Priprava-chodniku-Bermanova-Hakenova

...etapa E a F, začal výkop. Plán dokončení léto 2017.

Snad to někdo časem ocení...

...že vlastně ve svý podstatě možná ani nejsem tím čím jsem.;)
Že bych se aspoň na chvilku vžil do představy, že bych mohl být někdo jiný? Že bych mohl být ženou? Se vším všudy? Ostatně moje babička (mimochodem strašně moc milá dáma) mi vždycky říkávala: "Kubo, ty jsi měl být holka" a věřte, že babičky mívají empatický nos. Ale zpět ke zdroji dané myšlenky, neb ten nápad není jen z mé hlavy;).
Podle blog-barometer.com bych teoreticky mohla být ženou ve věku 33 let, tedy s ohledem na mou zálibu v blogování (viz malý sumář později). Samozřejmě teď ponechme stranou aktuální intenzitu příspěvků a canců, s níž souvisí milión důvodů, proč je v poslední době nestíhám vyvěšovat a ty důvody nestíhání, které nemá smysl rozebírat;). Hlavní ale je podstata, která je neměnná a tou je upřímnost a jeden zásadní a čistě osobní důvod. Jaký? Ten nejjednodušší. Paměť. Tedy aby člověk, ve víru všech svých aktivit, zálib, rodinných akcí a celoživotně sbíraných zkušeností, na nějakou tu cennou zkušenost či nevšední zážitek nezapomněl, tak si to prostě s časem zaznamenává. Však s časem to bude víc a víc cennější, ještě si na má slova vzpomenete;)
No a tedy čistě hypoteticky, to pohlaví, no, kdo ví, třeba by mi to slušelo víc a ten krásný věk 33? Tak to by se mi, v rámci té celkové změny, i s ohledem na aktuální narozeniny a nezadržitelně se blížící výročí, asi i celkem zamlouvalo. Minimálně na nějaký čas, na zkoušku;)
Ostatně, vy všichni, co sem chodíte ze zvědavosti, ze zvyku, či jen tak pro sdílenou radost, co děláte za rok? Já jen, že bych Vás chtěl všechny pozvat na jedno velké narozeninové setkání. Zdá se vám to brzo, to pozvání? Však ono to uteče jako voda, dejte na mě;)
ps: jen doufám, že ta budoucí oslava nedopadne tak jako u jisté slečny;)
pps: dodatečně moc velké díky všem, co si dnes vzpomněli a poslali přání. S dárky si nelámejte hlavu, i peníze potěší. Slunce v duši;)

...postarší článek z E15 (2014_09)

Až do teď jsem měl pocit, že když zažiju...

...něco POPRVÉ, tak v ten moment dochází k nezlomnýmu faktu, že cokoliv, co se bude časem ve stejným duchu opakovat, že už prostě nebude mít takový kouzlo, takovou tu intenzitu. To POPRVÉ je (ehm bylo) prostě nezapomenutelným okamžikem a všechno ostatní už je jen slabším odvarem toho PRVNÍHO.
Dneska jsem ale musel přehodnotit tu ztrátovost hodnoty s přibývajícím časem. Dneska se totiž POPRVÉ Báře podařilo otevřít dveře v obýváku. A tím pádem dveře, jako jistá forma překážky/bariéry, padly. A tak nyní POPRVÉ, resp. od tohoto okamžiku, který dnes nastal POPRVÉ, Bára (a dle fotky už i Terka) bude čím dál víc dveře používat ku svému zalíbení. Tedy s časem ta intenzita otevírání poroste a to, milí rodičové, je předzvěst nové etapy našeho rodinného soužití.
Ještě někteří tápete a ještě pořád netušíte, kam tímhle textem mířím?
Kdo má děti a zná ten pocit, kdy únavou padáte na kolena a hledáte nejbližší volné lůžko v místnosti, kde vás nikdo nebude rušit, neb potřebujete nutně načerpat nějakou tu životně důležitou energii, tak věřte, že tohle je POPRVÉ, kdy se začínáte loučit s faktem, že vás nikdo, opakuji NIKDO (myšleno děti) nebude rušit, neb ony přece na tu kliku nedosáhnou. Prdlajs, už dosáhnou;)

...Bára se kliky už jen tak nepustí.

Tak už to prasklo...

...a přislo to na svět. A kdo či co? No přeci Prokop, či Prokůpek od Filů či Filovic.
A že je to kluk jako buk, o tom není pochyb. Tak přejeme všechno nejlepší a holky, B+T, si už na něj brousí zuby;). Tak šup šup, ať už stojíš na nohách a můžete si spolu všichni hrát;)
ps: fotogalerie jednodenního Prokůpka je zde.

Šťastná Prokůpkova teta.