Dneska jsem ale musel přehodnotit tu ztrátovost hodnoty s přibývajícím časem. Dneska se totiž POPRVÉ Báře podařilo otevřít dveře v obýváku. A tím pádem dveře, jako jistá forma překážky/bariéry, padly. A tak nyní POPRVÉ, resp. od tohoto okamžiku, který dnes nastal POPRVÉ, Bára (a dle fotky už i Terka) bude čím dál víc dveře používat ku svému zalíbení. Tedy s časem ta intenzita otevírání poroste a to, milí rodičové, je předzvěst nové etapy našeho rodinného soužití.
Ještě někteří tápete a ještě pořád netušíte, kam tímhle textem mířím?
Kdo má děti a zná ten pocit, kdy únavou padáte na kolena a hledáte nejbližší volné lůžko v místnosti, kde vás nikdo nebude rušit, neb potřebujete nutně načerpat nějakou tu životně důležitou energii, tak věřte, že tohle je POPRVÉ, kdy se začínáte loučit s faktem, že vás nikdo, opakuji NIKDO (myšleno děti) nebude rušit, neb ony přece na tu kliku nedosáhnou. Prdlajs, už dosáhnou;)
...Bára se kliky už jen tak nepustí.
Žádné komentáře:
Okomentovat