Tak jsem o víkendu slavili velké výročí. Taťkovo jubilejní a moje březnové. Kdo by to byl řekl, že už uteklo tolik vody.
Mno, nezbývá, než se prokousat těma dortama a šlapat vesele dál.
ps: ostatně ten dort vpravo je od mé milé sestřičky a musím říct, že jsme ho s kameničákama snědli skoro celý na jedno posezení. Takže ještě jednou díky, Kačulíno.
2 komentáře:
Jojo, ten dort byl fakt MŇAM ;)
Rudik
mno, ješte piďikousíček by se našel;)
Okomentovat